NMNL Magazine, 85%, Jiří Kurt

Do rukou se mi dostalo nové CD české skupiny Apatheia. Desku jsem vůbec nečekal, přišla mi společně s FDK, na které jsem se velmi těšil. O to víc jsem byl překvapený, když jsem si ji poslechl. První, co mě napadlo, nebylo vyloženě pozitivní – asi to bylo tím kontrastem vzniknuvším po poslechu FDK. „Tak tedy znovu a lépe.“, řekl jsem si. CD se znovu roztočilo v mechanice a já jsem se jal prozkoumávat tuto nevšední desku.

Hned po první skladbě mi bylo jasné, že album není dílem nějakých amatérů – především technické zvládnutí bicích a kytary na sebe strhává pozornost až nečekaně moc. Dále na desce potěšily rytmické finesy (nějaká ta sedmičtvrtka, proč ne, že?) a především silná melodika a relativně neotřelé harmonie. V podstatě na mě celá deska působila jako Diorama od Silverchair bez orchestru. Což berte rozhodně jako chválu, protože Daniela Johnse pokládám ze jednu z nejosobitějších person hudební branže posledních patnácti let (ale především konce tisíciletí…). V jednu chvíli mi zase v mysli vytanuli američtí Soundgarden, konkrétně u skladby Living Dreams, což snad také nikdo nemůže považovat za urážku…

Zvuk desky je ošetřen prvotřídně, i přes relativně složitá aranžmá zní album kompaktně, každý nástroj si najde cestu ven, ale přitom nečouhá. Na obalu se můžete pokochat retro obrázkem létacího balónu, který koresponduje s názvem desky, potisk CD je zato na můj vkus až příliš strohý – na čistém disku je stříbrně vyobrazen právě motiv z obalu desky. Píšu ovšem o promo CD, pokud je standardní verze jiná, to netuším.

No a teď zase k délce alba. Občas mi přijde, že někteří autoři se snaží naštvat své posluchače tím, že vydají tak „dlouhou“ desku, že by se na standardní CD vešla ještě jedna. Je to marketingový záměr nebo jen prostý trend? Před třiceti lety bych to pochopil – tehdy byla alba takhle dlouhá proto, aby se na kazetu vešla dvě – na každou stranu jedno – když si je člověk na ně přehrával z vinylu. Ale dnes? To máte všichni magneťák…?

Apatheia nám předložila desku plnou příjemné atmosféry, náramně silných melodií a řemeslně výtečného muzikantství. Jediné, co mě mrzí, je standardně ona délka alba (jak jsem si stěžoval výše a i v jiných recenzích). Kdyby deska měla hodinu (a stále si dokázala udržet pozornost posluchače a hudební úroveň), neváhal bych s vyšším hodnocením…